NEW YORK — Vipassana Acharya S. N. Goenka dnes promluvil k delegátům Summitu milénia o míru, kteří se sešli na hlavním shromáždění Organizace spojených národů — šlo o vůbec první setkání náboženských a duchovních vůdců na půdě OSN.

Proslov S. N. Goenky v rámci schůze nazvané „Transformace konfliktů“ se zaměřil na témata náboženské harmonie, tolerance a pokojného soužití.

„Spíše než se snažit obracet lidi z jednoho organizovaného náboženství na jiné organizované náboženství,“ řekl pan Goenka, „bychom se měli snažit je obrátit od utrpení ke štěstí, od otroctví k osvobození, od krutosti k soucitu.“

Proslov pana Goenky zazněl během odpoledního zasedání summitu a naslouchalo mu zhruba dva tisíce delegátů a pozorovatelů. Řeč navazovala na proslov Teda Turnera, zakladatele CNN. Turner je jedním z finančních patronů summitu.

V souladu s tématem summitu, kterým bylo hledání světového míru, pan Goenka ve své řeči zdůraznil, že míru ve světě není možno dosáhnout, dokud nebude mír v jednotlivcích. „Ve světě nemůže být mír, pokud mají lidé ve svých srdcích hněv a nenávist. Jen s láskou a soucitem v srdci je světový mír dosažitelný.“

Důležitým aspektem summitu byla snaha omezit náboženské konflikty a napětí. K tomu pan Goenka řekl: „Pokud je uvnitř hněv a nenávist, člověk se stává nešťastným bez ohledu na to, zda-li je křesťan, hinduista nebo muslim.“

V bouřlivém potlesku dodal: „Ten, kdo má lásku a soucit, s čistým srdcem zažívá nebeské království uvnitř. To je zákon přírody nebo, chcete-li, vůle boží.“

S ohledem na obecenstvo, ve kterém byli mimo jiné přední světoví náboženští vůdci, dále řekl: „Pojďme se zaměřit na společné rysy všech náboženství, na vnitřní jádro všech náboženství, kterým je čistota srdce. Měli bychom se všichni zaměřit na tento aspekt náboženství a vyhnout se konfliktům ohledně vnější slupky různých náboženství, kterou jsou různé obřady, rituály, svátky a dogmata.“

Na závěr pan Goenka citoval panovníka Ašóku, který v jednom ze svých kamenných dekretů vyhlásil: „Člověk by neměl mít úctu jen ke svému vlastnímu vyznání a zavrhovat ostatní náboženství. Místo toho by každý měl mít úctu k ostatním náboženstvím, z více důvodů. Tak člověk pomůže vlastnímu náboženství k růstu a taky poskytne službu vyznání druhých. V opačném případě člověk kope vlastnímu náboženství hrob a škodí zároveň dalším náboženstvím. Ten, kdo ctí vlastní vyznání a odsuzuje jiná, to možná činí z oddanosti svému vyznání a myslí si přitom: „Velebím své náboženství“; ale jeho činy jeho vlastní náboženství jen vážně zraňují. Svornost je důležitá. Kéž všichni naslouchají a jsou ochotni naslouchat učením hlásaným druhými.“

Generální tajemník OSN Kofi Annan nazval summit „setkáním předních světových náboženských a duchovních vůdců ve jménu společného volání po míru, které se vstupem do nového milénia, doufejme, posílí naděje na mír.“

Mezi duchovními vůdci, kteří byli pozváni na vůbec první konferenci OSN tohoto druhu, byli například Pramukh Swami z Hnutí Swami Narayana, Swami Dayananda Saraswati, Swami Agniwesh, Mata Amritanandamayi Devi a Dada Wasvani. Dále potom přední vědci jako Dr Karan Singh a L. M. Singhvi.

S odvoláním na náboženskou a kulturní rozmanitost účastníků dále Annan řekl: „Spojené národy jsou mozaikou - nejen obleků a sárí, ale také duchovních límečků, hávů mnišek a rouch lámů; miter, čepiček a jarmulek.“

Přestože byl Annan opakovaně tázán na nepřítomnost Tibetských vůdců, snažil se vrátit pozornost k cíli summitu, kterým podle něj je: „navrátit náboženství jeho oprávněnou roli mírotvůrce a usmiřovatele — problém konfliktu neleží v Bibli, Tóře nebo v Koránu. Ve skutečnosti problém neleží ve víře — leží ve věřících a jak se chovají k sobě navzájem. Znovu opakuji, musíte své věřící učit cestě míru a tolerance.“

Naději spatřuje tajemník OSN v tom, že když se 83% světového obyvatelstva hlásí k nějakému formálnímu náboženskému nebo duchovnímu systému, tak náboženští vůdci mohou ovlivnit své následovníky směrem k míru.

OSN doufá, že tato konference pohne světovým společenstvím, slovy jednoho dokumentu: „k docenění svého duchovního potenciálu a poznání, že je v našich silách vymýtit nejhorší podobu lidské brutality — válku — stejně jako nejhlubší příčinu války — chudobu. Nastal čas, aby světoví duchovní vůdci začali spolupracovat se Spojenými národy ve snaze řešit palčivé problémy lidstva.“

Summit skončí ve čtvrtek 31. srpna, kdy účastníci podepíší Deklaraci za světový mír a vytvoří Mezinárodní poradní shromáždění náboženských a duchovních vůdců, které bude spolupracovat s OSN a generálním tajemníkem OSN na mírotvorných snahách.

„Cílem Mezinárodního poradního shromáždění náboženských a duchovních vůdců je posílit práci OSN,“ řekl Bawa Jain, hlavní tajemník Mírového summitu. „Pevně doufáme, že v případě konfliktů budou přední světoví náboženští a duchovní vůdci cestovat do ožehavých oblastí a pomáhat tam nalézat nenásilné řešení konfliktů.“

Když je všude temnota, potřebujeme světlo. Dnes, s takovou bolestí způsobenou násilnými konflikty, válkou a krveprolitím, svět nutně potřebuje mír a harmonii. Je to velká výzva pro náboženské a duchovní vůdce. Přijměme tuto výzvu.

Každé náboženství má nějakou vnější formu nebo obal a nějakou vnitřní podstatu či jádro. Vnější slupka sestává z obřadů, rituálů, ceremonií, mýtů a učení. Ty se liší od jednoho náboženství k druhému. Ale existuje vnitřní jádro společné všem náboženstvím: univerzální učení morálky a dobročinnosti, ukázněné a čisté mysli plné lásky, soucitu, dobré vůle a tolerance. To je společný jmenovatel, který by náboženští vůdci měli zdůrazňovat a který by věřící měli praktikovat. Pokud budeme více zdůrazňovat základ všech náboženství a ukážeme více snášenlivosti k jejich povrchním stránkám, konflikty mohou být minimalizovány.

Všichni musí mít možnost svobodně vyznávat a hlásit se ke své víře. Musí být přitom nicméně opatrní, aby při praktikování neopomíjeli podstatu svého náboženství, aby nerušili ostatní svými náboženskými praktikami a nezavrhovali nebo neznevažovali ostatní náboženství.

Když uvážíme rozmanitost různých vyznání, jak překonat jejich odlišnosti a najít reálnou cestu k míru? Za Buddhou, Osvíceným, často přicházeli lidé s odlišnými názory. Říkal jim: „Odložme naše odlišnosti. Věnujme pozornost tomu, na čem se shodneme a pojďme to praktikovat. Proč se hádat?“ Tato moudrá rada si zachovala platnost dodnes.

Pocházím z prastaré země, ze které za uplynulá tisíciletí vzešlo mnoho různých filozofických a duchovních škol. I přes ojedinělé případy násilí je má země příkladem pokojného soužití. Před nějakými 2300 lety zde vládl Velký Ašóka, jehož říše sahala od dnešního Afghánistánu po Bangladéš. V celém království nechal tento soucitný vládce vytesat do kamene dekrety, ve kterých vyhlásil, že všechna vyznání by měla být respektována; a díky tomu se vyznavači všech duchovních tradic pod jeho vládou cítili bezpeční. Žádal lidi, aby žili morální život, ctili rodiče a starší, a aby se zdrželi zabíjení. Slova, kterými své poddané nabádal, jsou platná dodnes.

Člověk by neměl mít úctu jen ke svému vlastnímu vyznání a zavrhovat ostatní náboženství. Místo toho by měl mít každý úctu k ostatním náboženstvím, z více důvodů. Tak člověk pomůže vlastnímu náboženství k růstu a taky poskytne službu vyznání druhých. V opačném případě člověk kope vlastnímu náboženství hrob a škodí zároveň dalším náboženstvím. Ten, kdo ctí vlastní vyznání a odsuzuje jiná, to možná činí z oddanosti svému vyznání a myslí si přitom: „Velebím své náboženství“; ale jeho činy jeho vlastní náboženství jen vážně zraňují. Svornost je důležitá. Kéž všichni naslouchají a jsou ochotni naslouchat učením hlásaným druhými. (Kamenný dekret 12)

Vládce Ašóka představuje úžasnou tradici snášenlivého soužití a pokojné slučování. Tato tradice stále žije mezi dnešními vládami a vládci. Příkladem je šlechetný vládce Ománu, který daroval půdu pro kostely a chrámy jiných náboženství, i když oddaně a horlivě praktikuje svou vlastní víru. Jsem si jist, že podobní soucitní vládci a vlády se v budoucnosti objeví v mnoha zemích světa. Jak se říká: „Požehnaní jsou mírotvůrci, ti budou nazýváni syny božími.“

Je zcela zřejmé, že stoupenci násilí škodí v prvé řadě sami sobě. Můžou tak činit přímo, svou nesnášenlivostí, nebo nepřímo, vyvoláním násilné odezvy na své činy. Je však psáno: „Požehnaní jsou milosrdní, těm se dostane milosti.“ To je zákon přírody. Stejně tak to můžeme nazývat božským řízením. Buddha řekl: „Nepřátelství nelze odstranit nepřátelstvím, ale jen jeho opakem. To je věčná Dhamma [duchovní zákon].“ To, co se v Indii nazývá Dhamma, nemá nic společného s hinduismem, buddhismem, džinismem, křesťanstvím, islámem, judaismem, sikkhismem ani žádným dalším „ismem“. Je to tato jednoduchá pravda: než ublížíte druhým, nejprve ublížíte sami sobě vytvořením duševní nečistoty; a odstraněním nečistot můžete nalézt mír uvnitř a posílit tak mír ve světě.

Mírem v mysli ke světovému míru

Každé náboženství hodné toho jména nabádá své stoupence k morálnímu způsobu života, k získání vlády nad svou myslí a k pěstování čistoty srdce. Jedna tradice nám říká: „Miluj bližního svého“; jiná říká: „Salaam walekum – ať tě provází pokoj“; další zase říká: „Bhavatu sabbamangalam nebo Sarve bhavantu sukhinah – Kéž jsou všechny bytosti šťastné.“ Ať je to v Bibli, Koránu nebo v Gítě, písma volají po míru a přátelství. Od Mahavíry k Ježíšovi, všichni slavní zakladatelé náboženství byly vzorem tolerance a míru. Přesto je náš svět často zmítán náboženskými a sektářskými sváry nebo dokonce válkami – protože klademe důraz pouze na svrchní obal náboženství a opomíjíme jeho podstatu. Výsledkem je nedostatek lásky a soucitu v mysli.

Míru ve světě není možno dosáhnout, dokud nebude mír v jednotlivcích. Rozčilení a mír nemohou existovat současně. Jedním způsobem, jak dosáhnout vnitřního míru, je meditace Vipassana neboli meditace vhledu – nesektářská, vědecká, na výsledky zaměřená technika sebepozorování a poznání pravdy. Praktikování této techniky přináší přímé pochopení na úrovni zkušenosti, jak se navzájem ovlivňují naše mysl a tělo. Pokaždé, když se v mysli objeví nějaká negativita, jako například nenávist, vyvolá to nepříjemné pocity po těle. Pokaždé, když se v mysli rozvine nezištná láska, soucit a dobrá vůle, celé tělo je zaplaveno příjemnými pocity. Praxe vipassany také odhaluje, že mentální jednání předchází každému jednání na tělesné nebo slovní úrovni a určuje, zda-li bude toto jednání prospěšné nebo škodlivé. Na mysli záleží nejvíce. Proto musíme nalézt praktické metody, jak učinit mysl pokojnou a čistou. Takové metody zesílí účinnost naší společné deklarace, která vzejde z tohoto Světového summitu za mír.

Starověká Indie dala světu dvě praktiky. Tou první jsou tělesná cvičení jógových pozic (ásan) a ovládání dechu (pránajáma), které slouží k upevnění tělesného zdraví. Druhou praktikou je mentální cvičení vipassany, které slouží k udržování zdraví mysli. Lidé všech možných vyznání mohu praktikovat a také praktikují obě tyto praktiky. Zároveň mohou nadále vyznávat svá náboženství v míru a harmonii; není zde nutnost konverze, častý zdroj napětí a konfliktů.

Aby společnost mohla být mírumilovná, musí být mírumilovných více a více členů společnosti. Jako vůdci neseme zodpovědnost za to, že půjdeme ostatním příkladem, že jim budeme inspirací. Jeden mudrc řekl: „Vyrovnaná mysl je nutná k tomu, aby vyrovnala nevyrovnanou mysl druhých.“

V širším měřítku najde mírumilovná společnost také způsob, jak fungovat v souladu se svým přírodním prostředím. Všichni vnímáme potřebu chránit životní prostředí, zastavit jeho devastaci. To, co nám brání v převedení tohoto porozumění v činy, je zásoba mentálních nečistot, jako například nevědomost, krutost nebo chtivost. Odstranění těchto nečistot posílí mír mezi lidskými bytostmi a zároveň povede k vyrovnanému a zdravému vztahu mezi lidským společenstvím a přírodním prostředím. Tímto způsobem může náboženství pomoci rozvíjet ochranu životního prostředí.

Nenásilí: klíč k definici náboženství

Odlišnosti mezi jednotlivými náboženstvími tu zákonitě budou vždy. Přesto, účastí na tomto Světovém summitu míru vůdci všech největších náboženství ukázali, že chtějí usilovat o mír. Nechť je tedy mír prvním principem „univerzálního náboženství“. Pojďme se společně zavázat, že se zdržíme zabíjení, že odmítáme násilí. Vyzývám také politické vůdce, ať se přidají k této deklaraci vzhledem ke klíčové roli, kterou hrají v nastolování buď míru nebo války. Ale ať už se k nám přidají nebo ne, pojďme si tady a teď alespoň slíbit: namísto tolerování násilí a zabíjení vyhlasme, že takové jednání bezpodmínečně odmítáme, především násilí páchané ve jménu náboženství.

Někteří duchovní vůdci mají dost prozíravosti a odvahy odsoudit násilí páchané ve jménu jejich vlastní víry. Existují různé filozofické a teologické pohledy na hledání odpuštění nebo na lítost nad vykonaným násilím a zabíjením; ale samotné přiznání násilí spáchaného v minulosti povede nutně k závěru, že je špatné a nebude v budoucnosti tolerováno.

Pod záštitou OSN se pojďme pokusit zformulovat definici náboženství a duchovnosti, zdůraznit v ní nenásilí a odmítnout podporu násilí a zabíjení. Pro lidstvo nemůže existovat větší neštěstí, než neschopnost definovat náboženství jako synonymum míru. Tento summit by mohl navrhnout koncept „univerzálního náboženství“ nebo“nesektářské duchovnosti“ a postoupit ho ke schválení OSN.

Jsem si jist, že tento summit pomůže zaměřit pozornost světa na pravý účel náboženství:

Náboženství nás nerozděluje; učí nás míru a čistotě srdce.

Gratuluji organizátorům tohoto historického summitu k jejich rozhledu a úsilí. A gratuluji všem náboženským a duchovním vůdcům, kteří v sobě našli zralost ke společné snaze o usmíření a dali tak lidstvu naději, že náboženství a spiritualita povedou k mírumilovné budoucnosti.

Kéž jsou všechny bytosti osvobozené od nenávisti a šťastné.

Kéž všude panuje mír a harmonie.